JAK JSEM NĚCO NAKRESLIL A POVEDLO SE!
To bylo jednou fakticky deštivé počasí, tak jsem
si začal kreslit
a docela se mi to povedlo. no posuďte sami!
zatím AHOJ!
JAK JSEM BYL SÁM A NAPSAL JSEM PŘÍBĚH
Světlo pouličních lamp obklopené tmou, vnikalo skrze okno do pokoje. Osvětlovalo stěny. Tapety téměř strhané, někde jako vyplazené jazyky zasahovali do prostoru, někde vytvářely tesáky chystající se celou místnost roztrhat na kusy. Stopy rýh po nehtech doplňovali zdi svými potůčky. Okno se rozrazilo, rámy práskly o zeď, do pokoje vtrhl vítr. Rozvířil papíry roztrhané a zmačkané po parketách, porazil sklenice a lahve původně rozeskládané různě po ploše. Vše se na okamžik zvedlo asi o metr vysoko, cirkulace vzduchu ustala a objekty se vrátili nazem. Jazyky tapet se ještě chvěly a jedna z lahví se kutálela směrem k prahu pokoje o nějž se zastavila. Ve futrech stál a vše to celou dobu pozoroval. Měl nutkání: přijít k oknu, zavřít ho a vše navrátit do původní polohy. Celou tu zkázu eliminovat a nahradit jí řádem. Nepřišlo mu to ale přirozené.. Už k tomu došlo, nejde to vymazat, tohle je realita.. Jít jí vstříc, akceptovat jí a aklimatizovat se.. Je to jen o hledání cest. Posadil se na zem a vše to pozoroval. Spojoval jednotlivé části toho výjevu a vytvářel pavučinu toho co a jak k sobě pasuje. Je to jen o propojování bodů. Vše se začalo opět chvět, nitky přestali dávat smysl, body totiž už byli na jiných místech. Rychle se přetočil a ze všech čtyř vyrazil k východu, kde z věšáku popadl kus vrchního svršku a opustil byt.
zatím AHOJ!
